Furianti v Chorvatsku
Je neuvěřitelné, jak rychle uplyne 5 let. Ano, je to již 5 let co jsme byli v chorvatském Daruvaru a Dolanech, kde žije mnoho Čechů, respektive Chorvatů, hlásících se k české národnosti a předkům. Proto také každá jejich slavnost je doprovázena nejen jimi prezentovaných českých písniček, divadelních her a tanců, ale i oslavami. Nejinak tomu bylo o víkendu 5. – 7. července, kdy jsme na pozvání jeli opět vystupovat a pobavit do Chorvatska. Dolanská Česká Beseda slavila 100 let a česká škola 75 let. My známe Českou besedu jako tanec, v Chorvatsku je to však název spolku, který udržuje české tradice.
V pátek brzy ráno jsme třemi auty vyrazili za přáteli, musíme říci přáteli, neb jsme tam už jako doma. Odpoledne nás ve své autodílně v Daruvaru přivítal velký podporovatel těchto setkání Vlado Bahnjik, upekl nám výborné maso s bramborami a nechyběla zelenina. Po ubytování jsme se vypravili večer do Dolan, kde jsme obdrželi diplom za dlouholetou spolupráci, jakož i bývalý senátor Jaromír Jermář, díky jehož práci ve výboru pro české menšiny jsme se před mnoha lety se všemi v okolí Daruvaru seznámili. Následovalo zahájení výstavy u příležitosti stého výročí a divadelní představení hostů z Krupky u Teplic, kteří sehráli Maryšu. Po večeři se pak už hrálo a zpívalo až přes půlnoc.
V sobotu nás Vlado Bahnjik vyvezl na dožínkovou slavnost do 40 km vzdálené Nove Subotice. Vzal svého veterána, brouka z roku 1972 a provezl nás nádhernými vesnicemi. V jedné nám chtěl ukázat České centrum. Bylo zamčeno, tak zašel do domu naproti a zjistil, že tam žijí také Češi. A už to bylo, už jsme u nich seděli pod pergolou a popíjeli pivo a limo a kořalku, prostě jakoby přijeli dlouholetí známí jen tak na návštěvu. Jako poděkování jsme jim zatančili alespoň něco málo z našeho pásma. Občerstveni v horoucím dni jsme pokračovali na tu slávu dožínkovou. Přijeli jsme a opět- jako bychom tam byli snad odjakživa známými- milé přijetí, pohostili nás vším možným, pivo a víno teklo proudem. Následoval dvouhodinový průvod, respektive průjezd staré techniky, převážně traktorů, ale i právě starých aut, přes tři vesnice. My se vezli na žebřiňáku, vyklepaní jsme byli parádně, ale také zažili neuvěřitelnou atmosféru, kdy na dalším voze jela hudba a při malé zastávce jsme i tančili, mávali všem, kteří postávali u svých domů a zdravili průvod. Po jeho skončení jsme měli vystoupení, které se všem moc líbilo. Následovalo opět občerstvení. Poté jsme viděli, jak se mlátí obilí a byla to hezká podívaná, neb místní se této činnosti ujali v krojích. Ani nás nechtěli pustit odjet a jistě by to tam bylo moc hezké, ale my měli povinnosti právě ještě v Dolanech při večerní oslavě, na které jsme se potkali na jednom pódiu s dalšími soubory. V prvé řadě jsme si ale s místními ženami zazpívali oblíbenou chorvatskou píseň Zviezdice danice, poté jsme předvedli naše pásmo svižných tanců. A pak už unavení sledovali zbytek programu, kde vystupovala např. kapela Třehusk z Berounska, hanácký soubor z Přerova, místní soubory a daruvarská Holubička, dále zpěvačky ze spřáteleného partnerského města z Německa a závěrem hrála rumunská kapela složená z Čechů tam žijících. Do rána se to táhlo!
A v neděli ráno jsme se se všemi moc neradi rozloučili, chtěli, abychom zůstali ještě na dny České kultury v Daruvaru, ale to už jsme nestíhali a odjeli zase k našim domovům. Ovšem se slibem, že se nejpozději za pět let zase potkáme. Všichni doufáme, že to bude dřív!!!