Výlet na koleje

JHMD - Úzkokoleka

Jindřichohradecká úzkokolejka by nás jistě ráda přivítala na svých malebných tratích. V případě, že by neprobíhala zrovna výluka. To jsme ale nevěděli a vypravili se do Hůrky na náš víkendový pobyt, který jsme si zpříjemnili, jak už je u nás zvykem, dobovým oblečením. I ti, kteří s námi vyrazili poprvé, okusili s námi v jednom šiku staré šaty. Protože, když všichni, tak všichni.
Jeli jsme auty, protože vlakem bychom jeli na vzdálenou vysočinu a Jižních Čech asi tak půl dne. Takhle jsme to zvládli za dopoledne i se zastávkou na svačinu (pivo, grog, káva, čaj, polévka, topinky) v Golčově Jeníkově. Oběd jsme si dali v restauraci, která leží na náměstí v Kamenici pod Lipou. Možná tam mají hezký zámek, ale obsluha v restauraci a přístup byl poněkud divný. Asi tam už dlouho neměli 20 lidí pohromadě, tak jsme je trochu zaskočili. Nebo oni nás?

Počasí se s námi také nemazlilo. Chtěli bychom toho asi moc, protože vesměs námi pořádané akce během roku se s přízní počasí setkaly, tak holt jednou chtělo, ať také ukážeme, co jsme za hrdiny. Zábli nás ruce, nohy, uši…a kdyby jen to. Odpolední návštěva Jindřichova Hradce a jeho kulturních hodnot v nás zanechala takový mráz, že jsme se uchýlili do cukrárny a někteří dokonce do restaurace na výbornou štiku. Ještěže pak už jsme se uvelebili na překrásném nádražíčku v Hůrce a vymýšleli, kde se sejdeme na večerní „debatu u kulatého stolu“. Stůl sice kulatý nebyl, ale největší bylo apartmá s písmenem B, tak tam jsme strávili všichni společně večer při dobrém jídle a pití, stylem- švédský stůl= kdo co donesl. A že toho bylo! Jen jsme museli chvíli navigovat po setmělém prostoru Vysočiny naše kamarády, kteří si odpolední cestu z Jindřichova Hradce chtěli zpříjemnit posezením v restauraci. To se jim též povedlo, ovšem pokud znáte pohádku o Perníkové chaloupce, tak víte, že „děti“ byly neposedné a ztratily se…ani si neoznačily cestu kamínky. A tak jsme byli všichni rádi, když jsme po hodinovém bloudění naší části výpravy velrybářské mohli malý vůz s pěti pasažéry přivítat chlebem a solí při protržení cílové pásky z toaleťáku.

Rána opilcova jsou těžká. Těch ostatních ne. A tak ti co pili a měli opičku, těm se nepodařilo zahřát do večerního ulehnutí do postele. Ti ostatní, se svezli vláčkem alespoň z Jindřichova Hradce do Obrataně. A pak už hurá domů. Do tepla, do svých postelí a na své toalety! ?